Azerové stejně jako Turci milují čaj. Sladí v kavárničkách cukrem (hodně) a nebo v domácím prostředí přilepšují čaji silně slazeným a konzervovaným ovocem. Nejčastěji jsou to třešně, které ženy chutně samy připravují - říká se tomu "varenie" - tedy zavařeniny. Je to trochu zvláštní představa, dávat si do čaje třešňový džem, ale chutná to výborně, a navíc, jaký kraj, takový mrav. Ochutnali jsme i pivo, nebylo špatné, ale pro další jsme si nešli. Vína jsou ale naproti tomu výborná, zejména silná červená, která tak trochu připomínají moldavská, ale -  řekněme, že mají poněkud "divočejší" buket, což je ovšem číní mnohem exotičtější a skutečně překvapivě dobrá. Z dalších lihovin je to zejména silné zastoupení vodky na 1000 a jeden způsob, většinou z ruského importu, ale najdete i vyslověně azerské vodky, ty jsme však nechutnali a nemůžeme tedy doporučit či pochválit.

Samostatnou kapitolu tvoří zvláštní vztah Azerů k jejich automobilům. Je až s podivem jakou péči o čistotu svým autům věnují, u některých z nich to hraničí až s obsesí, nicméně je třeba dodat že v málokteré post-sovětské zemi najdete tak čistá, naleštěná auta. To vše je v silném kontrastu s naprosto nevyhovujícími vozovkami, které jsou udržovány jen centru hlavního města. Azerové milují luxusní vozy a neváhají si pro ně zajet na druhý konec Evropy – nejoblíbenějšími vozy jsou německé provenience. Pozor na přechodech! Vlastně vůbec netušíme, proč jsou na některých místech namalované "zebry", Azerové totiž jezdí jako šílenci, a naprosto neberou ohled na chodce, až na semaforech blike červená pro chodce, doporučujeme hodně zrychlit.. Vlci (rozuměj: auta) čekají a startují s forsáží boeingu.

Nedoporučujeme vám konverzovat s Azery na téma: Arménci, Náhorní Karabach, Nakichevan a pod.. Půtky, boje a bitvy o tato sporná území jsou stále velmi čerstvá a Azerové by neváhali jít okamžitě bojovat znovu. Spor se velmi podobá územním bojům o Kashmir, které spolu vedou Pakistán s Indií.

Pokud se hodláte ubytovat v lepších hotelích, počítejte s poněkud vyšší cenou, která sice kompenzuje civilizované prostředí a evropský standart ubytování, ale nikoliv už jeho polohu a dosah v městě. Není vyjímkou, že jsou tyto, zejména novější hotely, umístěny na neutěšených pláních, plných odpadků, nebo poblíž hlučných komunikací. My sami, jsme volili střední cestu, ubytování v hotelu Absheron, který leží přímo v zálivu, nabízí překrásný výhled z okna na moře, úřad vlády a také Vnitřní město. Je to jeden z velkých věžáků, přímo v zálivu. Přátelé se ubytovali v hotelu vedle (jméno už si nepamatuji) a cena byla přibližně stejná: okolo 40-50 USD/noc

Pozor na komáry! Naše dovolená probíhala v srpnu, a počasí bylo příjemné, trochu dusné a teplé, ale nic, co by se nedalo přežít, přesto jsme uvítali hotelovou klimatizaci, která byla ale jednak velmi hlučná a pak také natolik "účinná", že nám byla zima. Otevřeli jsme okno jen na chvíli a do rána jsme měli desítky štípanců. Nezříkejte se tedy balíčků Raidu, který vám v hotelu nabídnou a zapojte ho do sítě, vyplatí se to.

V Baku jsme neměli odvahu se koupat, ale i zde najdete pláž. Stejně tak jsme si nechali zajít chuť na plody moře, protože vše bylo uloveno s toho stejného moře, které jsme měli každý den před očima. Nedivte se, až uvidíte rodinku Azerů, kteří vedle vás na molu právě docucali nanuky a papíry s klidným svědomím hodí do moře, je to (bohužel) zcela normální. Zaplavat jsme si zajeli na pláž Amburan, která je ve velkém stylu otevřena asi hodinu svižné jízdy z Baku. Byla moc hezká, vstupné jsme platili okolo 10-12 USD (pití si s sebou brát nesmíte) a nabízí všechno, co zhýčkaný evropan od pláže očekává, včetně bazénu. Jen člověku srdce usedá, když vyjdete zpět na parkoviště a potkáte stádo oveček, které se pasou na trsech uschlé trávy a vlnu mají umazanou od mazutu, který je v jezírkách všude okolo.

o

Upřímně: v Baku žádné dobrodružství nehledejte, vyjeďte ven, do přírody, na venkov, do krásných vrchů Kavkazu, nebo do úrodných plání na jihu země, nasbíráte zážitky, které mají mnohem větší cenu, než fotka od Kaspického moře.